Podle materialismu jakékoliv vědomí je jen iluze. Neexistuje nic víc, než náš mozek a biochemické procesy v něm. Tyto biochemické procesy jsou naše vědomí.
Colin McGill v knize The Mysterious Flame rozebírá důsledky a kritiku materialismu, to mě inspirovalo k napsání tohoto článku.
Klub Neurotiků věří v materialismus jako ve vědecký a přesný popis našeho světa avšak s důležitým komentářem a rozšířením.
Při zkoumání vnějšího světa nic jako vědomí opravdu nenajdeme. Z vědeckého pohledu je každý mozek pouze jakási hmota, komplexně složená hmota ale stále hmota. Tato hmota lze fyzikálně přesně popsat do posledního pohybu každé částice. Celý mozek, celá nervová soustava člověka lze virtualizovat. Vědomí ve vnějším světě není nikde k nalezení.
Platí, že:
- Věda vědomí nikdy nenajde.
- Věda nikdy nezjistí, jestli vědomí je nebo není možné.
Filozofická otázka vědomí je tímto uzavřena a Klub Neurotiků říká: vědomí je reálné.
Na vědecké úrovni vědomí nevidíme, nelze dokázat či vyvrátit jeho existenci, Klub Neurotiků však spíš věří, že žádné hmatatelné vědomí neexistuje.
Vědomí přesto je reálné, skutečné a postoj vůči vědomí je důležitý psychologicky. Zdravá mysl otázku vědomí neproblematizuje, mé vědomí je reálné, živé, skutečné a skrz empatii jsem schopný vcítit se k vědomí někoho jiného.
Materialismus je hranice vědecké pravdy. Zde vědomí nelze nalézt ale ani dokázat nebo vyvrátit. Klub Neurotiků je v otázce materialismu pesimistický a věří, že žádné hmatatelné, tedy vědecký odhalitelné vědomí, neexistuje.
Moje žité vědomí ale nepotřebuje materialismus pro obhájení či opodstatnění mého vědomí. Vědomí je zjevné a tedy reálné. Materialismus s mým vědomím absolutně nesouvisí.
Vztah mezi materialismem a vědomím je past, do které se chytá neurotik. Pouze neurotik je schopný uvěřit materialismu jako popisu jeho vnímané reality.
Argument typu „Vědomí je iluze protože v reálném světě vědomí neexistuje“, je neurotický pohled, který odhaluje pokřivený a slabý psychický základ osobnosti toho, kdo takovému sdělení uvěří. Ano, je pravda, že v reálném světě vědomí není k nalezení ale z toho nelze vyvodit, že vědomí není reálné, že vědomí je iluze. Vědomí je reálné, myslím, tedy jsem, naopak vědomí vše činí reálným!
Je opravdu důležité pochopit psychologii tohoto problému. Psychicky zdravý jedinec není materialismem konfrontován a nepotřebuje jej potvrzovat ani vyvracet. Jeho vědomí je reálné, jelikož v jeho psychice neexistuje žádné trauma, žádné neuroticismy, které by pokřivovaly jeho sebevědomí a vztah ke své identitě. Vědomí je reálné, protože realita je vědomí a vědomí je realita, bez ohledu na vědecký pohled na věc.
Traumatizovaný a neurotický jedinec je schopný materialismus přijmout jako jakousi bizarní pravdu o svém vědomí. Jeho vnitřní svět je ublížený, bolestivý a přístup k jeho stabilní vnitřní identitě je rozhozený všemožnými patologickými obrannými mechanismy. Identita je přirozená součást vědomí, neurotik není ale v kontaktu se svojí identitou ale s tlustými vrstvami obranných mechanismů postavených okolo své identity.
Tyto tlusté vrstvy způsobují disociace. Jsou vytvořené ze strachu a nepřináší člověku žádné příjemné pocity. Neurotik nenalezl a neintegroval základ své identity a za svoji identitu považuje to co vidí: své obranné mechanismy. Vztahovat se k nim však není příjemné a tak v neurotikovi vzniká odpor ke své vlastní identitě, sebenenávist, sebepohrdání.
Materialismus se tváří, jako by říkal: vědomí není, nebo je to jen iluze. Tomu neurotik uvěří, protože neurotik má odpor ke své vlastní identitě.
Pro psychicky zdravého jedince není otázka vědomí žádná otázka, protože vědomí je nekonečná odpověď. „Materialisté tvrdí, že vědomí na světě neexistuje? To je zajímavé. Proč by si to kdokoliv myslel? Být je přeci tak přirozené.“
Jakýkoliv jiný postoj k vědomí, než postoj absolutní pravdy a absolutní reality, je projev neuroticismu.