Ve článku o Havlovi z Deníku N: https://denikn.cz/1981962/havluv-odkaz-je-vyzva-k-neustalemu-premysleni-o-tom-jak-v-zivote-moralne-neselhat/ Cituji: Jde spíše o to, zda chce mladá generace naslouchat tomu, co Havel říká. Kdyby chtěla, najde v něm návod na život, který Havel chápal jako dílo samo o sobě. Člověk tím, jak žije, nejenže prožívá svůj život, ale také tvoří něco, co jeho samého přesahuje. Je nutné zde nešetřit … Continue reading Život jako tvoření, které nás presahuje →

Spiritualismus, buddhismus, meditace - jakýsi prostor pro "osvícení", ať už to znamená cokoliv, interpretuje se jako osvobození. Osvobození od sebe samotného. Od ega, od strachu, od identity. S příslibem, že bez strachu, bez ega, bez identity, nás čeká lepší život. Jenže bez poslední identity a bez posledního strachu už přestává být člověk člověkem. Poslední strach … Continue reading O terapii, traumatu a meditaci →

Přál bych si nepracovat. To říkám s vědomím, že moje současná práce je dobrá práce, ve které mám celkem velkou míru volnosti a svobody. Pracuji full-remote a vydělávám peníze někde v horních percentilech opravdu velice daleko od průměrného příjmu. Ne zas tak moc daleko, nejsem žádný milionář nebo boháč...ale rozhodně nestrádám. Moje práce mi dovoluje … Continue reading O práci →

Kdysi dávno, když jsem ještě nepoznal terapii a vnímal jsem svět optikou pošahaností které jsem poznal na cestě skrz český školský systém a socializaci přes středočeský venkov, myslel jsem si, že mít koníčky, hobby, zájmy, je jakási běžná a normální vlastnost člověka, jaksi definiční a určující, charakterizující, identifikující, předpokládaná. Mit nějaké "zájmy" je zjevně normální … Continue reading O zájmech, hobby a koníčcích →

Jen tak si sednout, koukat někam do hezké krajiny nebo na hezké místo, nedělat vůbec nic, jen sedět a uvolnit se. Chudák, oběť a pachatel si nikdy nicnedělání ani skutečné uvolnění nikdy nedopřejí, nedokážou to. A tato planeta je plná chudáků, obětí a pachatelů. Je jich většina. V menšině jsou ti, co něco takového doopravdy … Continue reading O nicnedělání a uvolnění →

Za prvé - maso mi chutná. Jenže lze říct: proč zabíjet živá stvoření jenom kvůli tomu, že chci zažít chvilku dobré chuti a to ještě ke všemu opakovaně? Žádné zvíře, tedy obratlovce - jsem nikdy vědomě přímo nezabil. Hmyzu spoustu. Možná jsem někdy nastražil past na myš ale to už bude hodně dávno. Ortodoxní buddhista … Continue reading Proč nejsem vegetarián →

Mluví se o tom jak jakmile přijde umělá inteligence, vyhubí lidstvo. Všemožná sci-fi jsou na toto téma. Zdá se, jako bychom kulturně a kolektivně tak nějak předpokládali, že konečný důsledek existence skutečné, vědomé a úplné AI je konflikt s člověkem. Já říkám: vždyť člověk už je dávno v konfliktu sám se sebou a na cestě … Continue reading O umělé inteligenci (3) →

Kamkoliv se podívám, tam je nějaká forma bolesti, traumatu, projevovaná jako utrpení ve vztazích. Muži trpí ve vztazích se ženami. Ženy trpí ve vztazích a muži. Jednou je chlap agresívní hovado, nemá žádné vztahy které by za to stály a tak trpí. Jindy je to zase hodný hluk, který neustále žije v přesvědčení, že dobré … Continue reading Zamyšlení o vztazích →

Poslední dobou cítím tlak na úspěch a na získání peněz. Tedy, já ten tlak vlastně cítil celý život, někdy více a méně, teď se mi to jeví nějak jasněji po posledních terapiích. Ve chvílích osobního volna, kterého není opravdu mnoho - buď pracuji nebo jsem se ženou a se svým dítětem - cítím neustálý tlak, … Continue reading Peníze a úspěch →

Víc a víc po posledních terapiích cítím kontakt se svým nejmladším, nejmenším vnitřním klukem. Víc a víc je tady se mnou, v přítomném okamžiku...a nevím jak to vlastně interpretovat. Zdá se mi, že tu celou dobu vlastně byl a já ho jen odmítal, nedovolil mu se projevit, předstíral jsem, že neexistuje a všemožnými různými způsoby … Continue reading Vnitřní kluk →