Za prvé – maso mi chutná.
Jenže lze říct: proč zabíjet živá stvoření jenom kvůli tomu, že chci zažít chvilku dobré chuti a to ještě ke všemu opakovaně?
Žádné zvíře, tedy obratlovce – jsem nikdy vědomě přímo nezabil. Hmyzu spoustu. Možná jsem někdy nastražil past na myš ale to už bude hodně dávno.
Ortodoxní buddhista říká: není možné zabíjet žádné živé stvoření, ale ortodoxní buddhista je hlupák, jednoduše jej redukujeme ze živého stvoření na biologickou realitu člověka – vícebuněčný organismus, kde každou chvíli mnoho buněk umírá a mnoho buněk vzniká absolutně bez jeho iluzorního vědomí. V redukci můžeme pokračovat dál, na úroveň chemie, na úroveň fyziky, a vlastně nic jako „život“ nikde nenacházíme.
Ale s ortodoxním buddhistou nemá cenu se hádat. Chytřejší buddhista má vysvětlení: vše je umění možného.
Zeptá se: „Brání ti něco v rozhodnutí, že nebudeš přispívat k utrpení živých tvorů svoji volbou jíst maso?“
A taková otázka zní krásně a vznešeně, pravdivě, jasně a nezdá se mi, že je jednoduché se z ní jakkoliv vyvléknout. Chytřejší buddhista mě dal otázku a čeká, jak se vůči ní postavím ve své odpovědi. Moudrý buddhista na odpověď čekat nebude. Jeho musím respektovat a uznat, že nemám prostor pro žádné pozitivní vysvětlení.
Moje první odpověď buddhistovi je, že respektuji jeho postoj. Dává veliký smysl.
Jíst maso ale budu dál. Utrpení živých tvorů – to pro mě zahrnuje kuřecí, vepřové, hovězí, kachní, čas od času něco vzácnějšího jako zvěřinu.
Ani jedno z těchto zvířat nepovažuji za rovné člověku a mám odpor z lidí, kteří staví zvířata na stejnou linii nebo dokonce nad úroveň lidí: nejsou schopní vést a udržovat mezilidské vztahy a proto degradovali svůj zájem na zvířata.
Ano, nejhorší zločiny na člověku páchá člověk. To ale přece neznamená, že v rezignaci začnu prcat kachny.
Ano, zvířata jsou úžasná, fascinující, stejně jako celý svět okolo nás. Jsou to živí tvorové, v mnoha ohledech ne příliš odlišní od lidí. Zaslouží si ochranu.
Stavět ale život zvířete na úroveň člověka je absurdní a to i přesto, že největší nenávist lze cítit pouze k jinému člověku. Ale stejně tak největší lásku. Hledět na zvíře stejným způsobem (až už láskou nebo nenávistí) odhaluje jen nějakou zvrácenost nebo traumatizující zkušenost s lidmi.
Nic z toho ale neznamená, že mají zvířata trpět ale utrpení je možné rozumět jen v kontextu lidského utrpení. Jasně, je jednoduché odsoudit slepice v klecích, protože žádný příčetný člověk by nechtěl být celý svůj život zavřený v kleci.
Kdokoliv kdo byl ve styku se slepicemi na venkově ale ví, že to nejsou bůhví jak inteligentní stvoření. Je velmi těžké hledat morální obhajobu drůbeže když víte, jak stupidní a jednoduchá zvířata to jsou. Je jednoduché pochopit, že toto zvíře cítí fyzickou bolest jako člověk – a proto se mu nesmí ubližovat. Ale je nepochopitelné jakkoliv dál utrpení takového zvířete dál analyzovat. Nemám nejmenší tušení, jak se „cítí“ slepice celý život zavřená v kleci, za předpokladu, že žádnou jinou bolestí netrpí.
Člověk se za svůj život zavřel do mnohem horších klecí, nic s tím neudělal a stále v nich setrvává. Proč bychom se místo toho soustředili na slepice a jiná další spotřební zvířata? Člověk musí nejdřív zachránit sebe.
Gró argumentu chytrému buddhistovi je: zvolil jsem si, že chci rozumět lidskému utrpení a žít s člověkem, kterého budu nenávidět, milovat ale bránit před sebou samým protože jeho nenávist a touha k sobě je tak velká, že dokáže zničit vše a sebe. Zvíře pro mě není na stejné úrovni jako člověk, byť je to živý tvor a chráním jej před utrpením, jeho pěstování a smrt pro maso nepovažuji za jeho utrpení.
Dávat smrt člověka a smrt zvířete na stejnou úroveň je lákavé ale absurdní. Člověk konceptualizuje každou smrt vždy jako smrt člověka: s veškerou spojenou bolestí, strachem, hrůzou ale i katarzí a osvícením. Já si nemyslím, že drůbež či skot jsou vůbec schopní svoji smrt konceptualizovat jakkoliv jinak, než při střetu s tygrem, a možná ani tehdy ne.
Proč nejsem vegetarián? Maso mi chutná a běžné argumenty jsou směšné.
Jaký argument však není směšný? Těch je podle mně celá řada.
- Vliv hromadného velkoplošného zemědělství na životní prostředí
- Spotřeba vody v moderním zemědělství a globální oteplování
- Kolektivní ztráta citu k životnímu prostředí a ke všemu živému