Ve článku o Havlovi z Deníku N: https://denikn.cz/1981962/havluv-odkaz-je-vyzva-k-neustalemu-premysleni-o-tom-jak-v-zivote-moralne-neselhat/
Cituji:
Jde spíše o to, zda chce mladá generace naslouchat tomu, co Havel říká. Kdyby chtěla, najde v něm návod na život, který Havel chápal jako dílo samo o sobě. Člověk tím, jak žije, nejenže prožívá svůj život, ale také tvoří něco, co jeho samého přesahuje.
Je nutné zde nešetřit kritikou, nejde mi ale specificky o Havla, jde o mentalitu lidí, kteří považují a odkazují specifické hodnoty jako něco, k čemu vzhlížet.
Tito lidé nikdy nebudou pro mladé lidi přitažliví. V žádném století, v žádném věku. A je úplně jedno, o jaké hodnoty jde, o dobré nebo o špatné. Mladý člověk je rebel, je to divoká duše která hledá smysl v moderním světě, zvlášť dnes ve světě plném naprostého šílenství.
„Podívejte se na toho morálně zdravého člověka, jak je na úrovni, jak zná ty správné hodnoty hodné následování.“
Je to málo, je to zatraceně málo. Dnešní doba, dnešní mladí nepotřebují odkazy na hlásiče hodnot, na citáty a inspirace. To není tak patrné, jak bezzubé a ubohé to je, se zvyšujícími se sebevraždami a psychiatrickými problémy dnešních mladých?
Havel je pro mě, a vždy byl, jen takový hlásič hodnot. Takový avatar boje proti komunismu a ochránce demokracie. Nikdy ale nebyl opravdový rebel vědomí, ostrý jako břitva, přesný a soucitný jako Bódidarma.
Je to jakási podivná šlechta, sociální skupina která se opírá o „dobré hodnoty“, vyskytuje se hlavně ve vyšší sociální vrstvě a je plná patosu o dobrém. Nejde jen o Havla, je tu skutečná jakási skupina lidí, které spojuje jakýsi společný základ obhajování nějakých dobrých morálních hodnot.
Tvrdit, že tahle skupina lidí je pro mladé dobrá je jako říct nemocnému s rakovinou, že je dobré pít kvalitní čaj a udělat si u toho pohodlí pro klid duše. Je to nevhodné a je to slepé. Že je to dobrá rada není pochyb ale dávat to do novin jako „inspiraci“ která se omílá furt dokola a dokola a dokola…
Takovej blivajz vohranej. Jak by mohl mladé lidi Havel k něčemu inspirovat v době, ve které mladý člověk potřebuje mnohem víc než inspiraci? Ve které mladý člověk potřebuje vidět, rozlišit, jak je člověk nemocný a neurotický. Že žije ve světě šílenců ve kterém je člověk sám se sebou naprosto ztracen a psychopat vítězí. Svět, ve kterém cesta z vysvobození je jen důsledná, pravdivá cesta dovnitř která ale nemůže být příliš bezzubá ale ani příliš krutá. Cesta, po které sám kráčí jen opravdový hrdina a na které se můžeme někdy spolu potkat. A sdílet, jak je ta cesta příšerně náročná, kolik pasti obsahuje a přesto se vyplatí, a přesto je to to jediné, co dává doopravdy smysl. Přítomný okamžik, moment, ve kterém najdu nekonečno.
Ale ne ty vole, Havel a jeho život, co něco přesahuje. Jasně že je to pravda. Ale je to vyřčené z úst lidí, kteří jsou oslepení systémem morálky, která je vždy lživá a neautentická, obhajují hezké ale nejsou v tom doopravdy protože tam vždy chybí ten naprosto ostrý říz, rána, která dá té hodnotě pravdu a jasnost, za kterou se lze opřít.