Relativizace jako užitečný nástroj
Absolutní relativizace je užitečný nástroj mysli, nástroj meditace a hledání v tichu. Relativizace čehokoliv je jediný nástroj, který je schopný odhalit skutečnou podstatu věcí, finální a jedinou, filozofickou, absolutní a tedy takovou, ke které jediné se může všechno zpátky vracet, ke které všechno přemýšlení a analyzování, pokud je dělané opravdu poctivě, se neustále mysl vrací a chaotický labyrint lidského bytí a lidské existence se v těchto cestách neustále vybrušuje a nabývá tvar.
Tento tvar, vybroušený tvar, bohužel, je svojí konstitucí naprosto neodlišitelný od jakéhokoliv jiného tvaru lidské mysli, například od neurotických přesvědčeních. To celou věc značně komplikuje a vyvolává v celé věci pochopitelný zmatek. Filozofické bádání proto nevyhnutelně musí být maximálně osobní proces.
Zpět k relativizaci. Jako nástroj meditace je absolutní relativizace skvělý nástroj neboť dovoluje neustále zpochybňovat vše, dovoluje odmítat odpovědi a vytvářet nové otázky.
Relativizace jako projev neurotického chování
Jakmile se relativizace otáčí směrem k osobě relaivizujícího, jedná se o projev neurotického chování. Sám sebe může člověk relativizovat jen dočasně a jen do určité míry. Pokud je relativizace dělaná správně, pak relativizace odhaluje absolutní, fenomenologické.
U neurotiků je relativizace nástroj k ponižování nebo k nadřazování svého vlastního ega, své vlastní osobnosti. Něco dělám špatně; Nejsem dost dobrý – nebo – Všichni dělají něco špatně; Všichni nejsou dost dobří – a všemožné variace na podobná tvrzení.
Narcisní neurotik relativizuje hodnoty ostatních pro obhájení důležitosti svého ega, zatímco histerický neurotik relativizuje své hodnoty a je roztříštěný.
Relativizace: správný postoj
Ve svém bytí musím být absolutní a nemohu relativizovat. Pokud to dělám, je to jen projev neuroticismu. Úkolem každého člověka je najít a cítit v celé své existenci polohu totality která je z podstaty věci nerelativizovatelná.
Z této polohy je pak téma relativizace celkem jasné a přímočaré. Cokoliv, co není základem mého bytí, je pomíjivé jako vzdušný zámek vyfouknutý z pohybu pampelišky. Vše takové je vždy vhodný cíl absolutní relativizace, jen díky které můžeme odhalit svůj autentický a kategoricky imperativní postoj – ale jen a pouze pokud známé svůj základ. Jinak je jakýkoliv kategoricky imperativní postoj projevem absolutní neurotické tuposti.