Zapálil jsem si svíčky, zhasnul světla, ztáhnul rolety, pustil meditační ambientní hudbu. Kdysi jsem takové rituály začal a měly pro mě silný význam.
Teď tu sedím. Koukám do svíček, poslouchám tu hudbu. Je to ale v domě, který se mi zdá tak cizí. Vše, co tu je, je nějakým způsobem vytvořené moji ženou. Kdysi, v mém vlastním bytě, bylo všechno propojené se mnou, vztahovalo se to ke mně. Teď, jako kdyby nic tady mi vlastně nepatřilo. Jako kdybych byl cizincem ve svém vlastním domě.
Je to opravdu tak? Nejsem náhodou nejdřív cizincem sám sobě ve svém vlastním těle?
Pamatuji si ty dny, kdy jsem se rozhodl, že se ve svém bytě obklopím svíčkami a pustím si hudbu. Ve svém pokoji, který byl velmi nevzhledný, plný různých věcí kde každá měla nějakou svoji historii se mnou. A já jen seděl a meditoval.
Už tehdy jsem vnímal, že to je takové intenzivní a hysterické….ale příjemné. Přesto všechno, přes ten celý můj interní chaos, tenhle konkrétní rituál mi byl příjemný. Byla to jedna z mála věcí, které jsem se naučil dělat pro sebe…možná doopravdy to byla věc první a jediná.
Jediná skutečná. Proto si na ni tak dobře pamatuji a proto se jí teď snažím si připomínat i když ty okolností jsou už úplně jiné.
Přes všechnu tu samotu a bolest, kterou jsem tehdy prožíval, potlačoval a nepřiznával, tenhle rituál byl můj první akt sebepéče, akt něčeho, co jsem udělal pro sebe a nikoho jsem k tomu nepotřeboval.
Chybí mi to. Jsem toho ještě schopný? Přes všechny ty změny?
Zda si mi, že téma sebepéče je pro mě stále nějak zvláštně nezvyklé, cizí. Téma opravdové sebepéče, nikoliv předstírané sebepéče která je ve skutečnosti egoistickou potřebou, chutí a touhou hledat intenzitu, vlastně bez ohledu na sebe, natož na ostatní.
Ano, byla to skutečná sebepéče, i když možná ze špatných důvodů, vztahoval jsem se opravdu k sobě, byť pokřiveným způsobem a klikatou cestou která ukazovala A a říkala B, byla to pořád sebepéče.
Je to, co teď dělám, ať už je to cokoliv, taky sebepéče? Je mi to příjemné? Proč to vlastně dělám?
Protože bych si přál zopakovat si ten příjemný pocit, který jsem z toho tehdy dokázal vyvolat. Teď, jen jako kdyby to byla ozvěna minulosti.
Teď jsem jiný člověk. Díky terapii se úspěšně vymotávám z pastí svých úzkostí, které v nekonečných spirálách vyvolávají další úzkosti.
Teď už po těch spirálách nekráčím byť úzkosti prožívám stále. Držím si pistoli u hlavy, prst na spoušti a ptám se sám sebe, co mám dělat.
Nedokážu pistoli odložit. Nedokážu ji začít mířit někam jinam a nedokážu dostat prst ze spoustě. Po letech terapie ale pozoruji změnu. Rozhodně tu pistoli nedržím už tak křečovitě. Taky už vím, že ji tam držím a že ji nedokážu zatím dát pryč přestože vím, že nikdo jiný mi na hlavu pistolí nemíří.
A tak se ptám co mám dělat. Co mám dělat.
Doopravdy, co hledám, je něco, co můžu udělat opravdu pro sebe. Udělal jsem si čaj, zapálil jsem si svíčky, zjistil jsem, že to není jako kdysi a tak pořád čučim do mobilu a něco píšu s vědomím, že moje existence je tak prázdná a bezvýznamná, jako tyhle texty kterými se sám sebe snažím oklamat, že možná k mé existenci přeci jen patří nějaká substance, která za něco přece stojí. Pořád hledám a doufám na validaci z vnějšku, pořád se snažím najít a zjistit „ten fígl“ díky kterému už všechno bude jasné. Díky kterému…ke mně někdo přijde a řekne mi, že jsem skvělý, že jsem šikovný, že to co dělám dává smysl.
Že někdo takový přijde. Třeba někdy.
A nebude to můj fotr, který dělal v budování mého sebevědomí pravý opak. Budu to já. Nejlepší verze mně, která existuje a která je možná.
Můžu být jako on?
Na své terapii zjišťuji, jak opravdu ztracený jsem, jak obrovsky odlišný jsem než jaké jsem si sám o sobě udržoval celých 30 let představy.
A cítím ten hlas, který mi říká, jak je to špatně, jak je to špatné, jak jsem špatný…jak bych měl být lepší. Ten hlas, který mi nepomáhá.
Kým jsem teď? Kam kráčím? Co se mnou bude? Kdy se to stane, že se rozplynu a přestanu být? Kolik mi toho ještě zbývá, co bych ještě měl stihnout? Proč se k tomuhle cítím tak lhostejně, tak odpojeně, tak rezignovaně? Kdy to skončí, kdy to vlastně začalo, jak dlouho to ještě bude trvat a co mám dělat mezitím???