O MDMA

Tento příspěvek asi porušuje zákon § 287 trestního zákoníku o šíření toxikomanie.

Popravdě možná ne, ten zákon se vztahuje jen na návykové látky a co vím tak MDMA návyková látka není, jako třeba kokain. Ale kdo tyhle definice určuje a kde se to lze dočíst, nemám tušení. O tom ale tenhle příspěvek není.

Zajímavé je, že na českém internetu je ekvivalent extáze = MDMA, jenže to je úplně špatně.

Čisté MDMA z mé zkušenosti má podobu takových šedých krystalů, vypadají trochu jako hrouda takového slepeného šedobílého písku který se v ruce trochu drolí a rozpouští se ve vodě.

Extáze je nějaká pilulka, která může obsahovat jakýkoliv mix čehokoliv, často MDMA, často v tom také žádné MDMA prý není. S takovými pilulkami nemám žádné zkušenosti, nikdy jsem žádnou podobnou pilulku nepozřel a rozhodně bych nikomu nedoporučoval konzumaci jakýchkoliv pilulek, které obsahují bůhví co.

Ale měl jsem mnohokrát MDMA v čisté formě, jako krystal, který se rozpustí do vody běžně v poměru 1,5 mg na 1 kg váhy.

Tento článek je o tom, jak mi MDMA změnilo život k lepšímu, jak mi tato látka zachránila život.

První zkušenost s MDMA

Moje první setkání s MDMA se stalo zhruba před 10 lety. A na spoustu let poté to byla jediná moje zkušenost.

Tehdy jsem o MDMA nevěděl absolutně nic, stejně tak jsem nevěděl nic o tom, jak opravdu šíleně v prdeli na tom je můj psychický stav, se kterým jsem tehdy ještě nebyl na žádné pořádné individuální terapii.

Bylo mi něco okolo 25 ale byl jsem připravený zkusit něco nového.

Byl jsem tehdy v komunitě lidí, kde bylo MDMA k dispozici. Nutno dodat, že to byl dobrý setting…tehdy jsem nevěděl, jak moc důležité to je a myslím si, že díky dobrému settingu jsem se později (o 5 let později) rozhodl zkusit do MDMA jít znovu.

Co myslím dobrým settingem? Dobrá atmosféra, dobří lidé a lidé v roli „bezpečných přístavů“ ke kterým může kdokoliv jít s čímkoliv, co vyvstane při působení látky. Vše bylo v této komunitě k dispozici a já tehdy ani nevěděl, jak extrémně důležité něco takového je. Aspoň tedy pro mě.

No…tak jsem to zkusil. MDMA rozpuštěné ve vodě je fakt neuvěřitelný hnus, je to hodně hořké a trpké.

MDMA má dvojí efekt. První, „slabý“ efekt je téměř ihned po pozření. Ale ten hlavní, „velký“ efekt přijde později, u nápoje s rozpuštěným MDMA to je cca 30 minut, u tablety až hodina.

U své první zkušenosti si ten první slabý efekt nepamatuji. Myslím si, že v té době jsem ještě nebyl tak vnímavý a nejspíš jsem si toho prostě nevšiml.

Pak si pamatuji, že se mi po těch 30 minutách zatočila hlava. A pak znovu. A pak velmi nečekaný a velmi prudký náběh na panickou ataku.

Panické ataky jsem měl relativně často zhruba od svých 15 let. Moje panické ataky byly vždy takové dost divoké – zničeho nic jsem začal hyperventilovat, byl jsem přesvědčený že každou chvíli umřu, volal jsem okolo sebe že nechci umřít a lidé kolem mě začali panikařit také a volali mi sanitku. Myslím, že jsem kvůli panické atace jel za život sanitkou celkem pětkrát.

Takže když mi při mém prvním pozření MDMA přišel náběh na panickou ataku tak jsem už tehdy poznal, co se děje a potřeboval jsem nutně, aby se někdo o mě postaral, aby na mě někdo dohlédl protože člověku s panickou atakou opravdu nepomůže, když kolem něj panikaří všichni ostatní.

Měl jsem ale štěstí. Nacházel jsem se v dobré skupině a předem jsem věděl, kde hledat člověka, který měl fungovat jako bezpečný přístav.

A už při tom, jak jsem šel za někým kdo se o mě postará, bylo něco jinak.

Do té doby se totiž mé panické ataky projevovaly tak, že přišly úplně náhodně, vůbec se na nic neptaly a já byl ze vteřiny na vteřinu v extrémně intenzivní fight or flight reakci ve strachu o svůj život.

Ale už to první MDMA mi ukázalo možnost volby. Tady je panická reakce. Čeká tady u dveří, je tady, je přímo tady, připravená vstoupit, až budeš chtít. Ona se do těch dveří cpe ale já mám sílu ty dveře držet a taky jsem je držel, zuby nehty, protože jsem chtěl nejdřív dojít k někomu, kdo se o mě postará.

Nakonec jsem k tomu člověku došel. Ta doba se mi zdála jako naprostá věčnost a moje tělo se třáslo stejně jako má psychika.

A ten člověk se o mě postaral. Posadil mě ve svém pokoji na postel. A zeptal se mě jestli jsem v pořádku. A já si pamatuji, že jsem to chtěl nějak vysvětlit, obhájit, už ani nevím co jsem řekl.

A ten člověk mě prostě jen objal. No, viděl mě, že jsem opravdu v prdeli. Sám se sebou. A už hodně dlouho. Viděl to vše a udělal to jediné, co dávalo smysl.

A v ten moment se prolomila hráz ale dovnitř nevešla panika ale obrovská, nesnesitelná bolesta a zoufalý, smutný, bolavý pláč. A v něm vše to nejvíc intenzivní, co jsem si ze svého dětství držel a nepouštěl.

Od té doby jsem plakal ještě mockrát ale už nikdy ne tak intenzivně a tak dlouho. Během celé této zkušenosti se mnou ten člověk byl a hezky se o mě staral, jednou nebo dvakrát jsem během celého toho zážitku zvracel (což už se mi znovu s MDMA nikdy poté nestalo).

Ten člověk, co se o mě staral, mi zároveň pomohl asi poprvé ve svém životě cítit a porozumět empatii. Vůči sobě a vůči druhému. Bez MDMA bych empatii pravděpodobně nikdy skutečně nepocítil a proto bych ji nikdy nerozuměl.

Strach z MDMA

Má první zkušenost na dlouho oddělila můj život na dvě části – život před MDMA a život po MDMA. Stalo se něco zásadního.

Uvědomil jsem si, že jsem měl opravdu štěstí. Měl jsem extrémně intenzivní zkušenost, která proběhla pozitivně a léčebně. Já jsem ale vůbec nevěděl do čeho jdu, když jsem si to MDMA vzal a ta intenzita mé reakce mě vystrašila. 

Takže jsem měl postoj, že si raději pořádně rozmyslím, jestli si MDMA znovu vezmu a že si něco o MDMA třeba nejdřív přečtu. A že se dozvím něco o pojmech jako set a setting, o rozdílu mezi návykovými látkami jako kokain a halucinogeny/psychideliky jako MDMA/LSD a o terapeutickém efektu MDMA.

Dalších cca 5 let jsem si žádné MDMA nevzal.

50mg

S komunitou, kde jsem si MDMA vzal, jsem neztratil kontakt. Jednoho dne jsem se odvážil a řekl jsem si, že to zkusím po dlouhé době znovu, měl jsem ale pořád strach. Opravdu jsem se bál, jak intenzivní reakci můžu znovu mít.

No a jeden člověk mi řekl, ať prostě zkusím nižší dávku, že to není žádný big deal, třeba jen 50mg. Ani mě do té doby nenapadlo, že to je možnost. Tak jsem to zkusil.

A tato zkušenost pro mě byla důležitá. Tato dávka byla příjemná, cítil jsem své tělo a celkově mě to tak příjemně zahřálo ale vlastně se nic jiného nedělo, žádné katarze, žádné intenzivní pláče, žádný třas ani náběhy na panickou ataku. Prostě se mi jen na pár hodin udělalo hezky, celkem podobný efekt jako po dobrém alkoholu v dobrém rozpoložení.

MDMA terapeuticky

Později jsem se dozvěděl, že MDMA lze brát terapeuticky a že se to tak dělá v USA pro léčbu PTSD. Ze své první zkušenosti jsem věděl, že MDMA má opravdu veliký potenciál mi s mojí psychikou pomoct.

Tak jsem se po takovém člověku začal shánět. Někoho, kdo má zkušenosti s děláním MDMA terapií. Různě jsem psal lidem, náhodně ale i záměrně. Někoho jsem nakonec našel až po několika letech aktivního hledání a vlastně úplně náhodou.

Od té doby absolvuji celodenní MDMA terapie, s plnou dávkou (1,5mg na 1 kg tělesné váhy). Stejně vysokou, jako byla moje první dávka, zhruba jednou za 2 nebo 3 měsíce. V následujících řádcích popíšu vše, co jsem se o MDMA za tu dobu ze zkušenosti dozvěděl.

MDMA nikam člověka netlačí

Jeden zásadní objev u MDMA je, že v terapeutickém settingu nikam člověka do ničeho netlačí. Nevím, jak je to u jiných látek, protože jsem jich za život ještě tolik nezkusil.

Můžu to ale srovnat s alkoholem. Pokud vypiju příliš alkoholu, od určité hranice musím přestat a musím si lehnout, zavřít oči, odpočívat a pít vodu, aspoň hodinu nebo dvě. Alkohol „mě vzal“ do tohohle místa odpočinku celkem násilně a musím to jednoduše respektovat a přečkat.

U MDMA je to trochu jiné. Pokud je to ve správném settingu, tak vás MDMA nikam násilně nenatlačí a celý průběh té látky můžete vědomě odmítnout což dokonce v rámci terapie je někdy potřeba!

Já to jednou nebo dvakrát udělal a moc mi to pomohlo v tématu stanovování hranic. V mém konkrétním nastavení spíš však efekt MDMA přijímám a vybírám si cesty, které mi působení látky ukazuje a nabízí.

MDMA „malý“ efekt

Jak jsem psal už na začátku – MDMA má dvojí efekt. První efekt přijde ihned po pozření látky, jak se skrz žaludeční stěnu začne látka dostávat do krevního oběhu. Toto je „malý“ efekt. Ten trvá jen dokud do 45 minut nenastane hlavní efekt, který trvá při terapeutické dávce v průměru 3-4 hodiny.

Jenže oba efekty jsou terapeutické a já už se naučil je využívat oba.

První, „malý“ efekt totiž ve mně startuje mysl. Nastupuje také fyzická reakce, začne mi být zima a začnu se třást, celkově je to diskomfort. Tento „malý“ efekt nebo jeho působení zesiluje a zvýrazňuje mé neurotické vzorce a já o nich a „z nich“ mohu mluvit a přibližovat k nim pozornost, a tedy přibližovat i pozornost k potenciálním alternativám, jakmile nastoupí ten hlavní efekt.

MDMA „velký“ efekt

Velký efekt má tři hlavní fáze: nástup, hlavní linka a ústup.

Nástup je taková mini fáze, která trvá něco okolo 5 minut. Je to takový mírný zmatek, který ale člověk neprožívá nějak panicky nebo ustrašeně, není to nijak negativní.

Je to přechod z malého efektu do velkého a co se děje bych asi nejlépe popsal tak, že se váš mozek snaží propojit vaší doposud velmi aktivní mysl (díky „malému“ efektu) s vaším tělem a s vaším prožíváním, které začíná být díky látce velmi zvýrazněné. V této fázi je nejlepší se prostě uvolnit, nechat mysl ať si myslí, tělo ať si je tělem a cokoliv, co v této fázi řekněte nahlas nedává absolutně smysl a vůbec to nevadí.

Hlavní linka je fáze, kdy vám MDMA nabídne a ukáže přesně to, co zrovna řešit a vidět potřebujete a už je jen na vás, jestli se tou cestou vydáte. Jak jsem psal výše, celé to můžete odmítnout ale z mé zkušenosti je lepší vždy jít tam, kam mi MDMA ukazuje, že bych měl jít.

Pro mě osobně, pro člověka s komplexním PTSD, to má většinou formu intenzivního vnitřního dialogu s mým vnitřním dítětem. Toto je ale, myslím si, extrémně individuální záležitost.

V této fázi mám většinou celou dobu zavřené oči, nic neříkám, s člověkem co mě vede nijak nekomunikuji a v ten moment neexistuje nic, než jen já, vedený hluboko do prožívání své vlastní existence v tématu, které se mi právě nabídlo.

U MDMA je velmi důležité rozlišit, že ta nabídka, se kterou přijde, není téměř nikdy to, co byste chtěli. Velmi brzy jsem tak zjistil, že nejlepší je nedělat si od MDMA žádné očekávání. Ta látka vám nenabídne nic jiného, než to, co zrovna „stojí za dveřmi“ tedy to, co opravdu teď řešit potřebujete. To není totéž, jako to, co řešit chcete.

Ústup je samostatná fáze, kterou jsem jako samostatnou fázi začal vnímat až po několika sezeních. Mé první terapeutické sezení s MDMA totiž byly dost intenzivní a při ústupu hlavního efektu jsem cítil jenom strašnou celkovou únavu.

Jakmile začne hlavní linka ustupovat, začnete se víc vracet do reality. Sedíte v křesle. Koukáte na svého průvodce a navážete s ním/s ní první oční kontakt, vyměníte prvních pár slov.

Ústup hlavní linky znamená nástup toho, co tu bylo před tím. Nějaká debilní strategie. Nějaký navyknutý kolotoč myšlenek, který vám jen způsobuje úzkosti. Najednou se to vše vrátí a je to hrozné a vy chcete zpátky do té hlavní linky, kdy vše dávalo smysl.

Ústup je pro mě většinou nepříjemná fáze. V mnoha ohledech víc terapeutická fáze, než hlavní linka. Najednou se totiž veškerý ty vaše sračky vrátí a vy teprve teď vidíte ten intenzivní rozdíl mezi světem bez sraček a světem se sračkami.

Teprve teď vidíte, že ten svět utrpení, ten je váš, jen váš a nikdo jiný než vy za něj zodpovědný není. Je to přesně ten typ hnusné bolesti, kterému se člověk raději vyhýbá celý život. Ale jakmile ho cítíte, rostete. Fáze ústupu je fáze skutečného růstu a interakce se člověkem, který vás tím celým provází, je teď klíčová.

Integrace

MDMA má ještě jeden důležitý vedlejší efekt kvůli kterému se terapeutické sezení dělá jednou za 2-3 měsíce a to je integrace, která trvá nejméně měsíc.

V tomto měsíci se mění věci. Vypozoroval jsem to na sobě po MDMA terapii už mockrát.

Bez fanfáry, naprosto náhodně, třeba během práce, na záchodě, v tramvaji nebo na procházce, vám začnou docházet věci ve kterých se mění váš pohled na svět, na sebe, na život. Ani nad tím nijak zrovna cíleně nepřemýšlíte, nijak to netematizujete ale přesto to zrovna samo k vám přijde, velmi volně, nenuceně a přesně pro vás, jen tak, jak tomu vy jste schopni porozumět. Tento proces je nejlépe podpořen normální pravidelnou terapií, ve kterém o tom všem můžete mluvit.

Třídenní únava

Po MDMA sezení se ve vašem psychickém i fyzickém systému usadí silná vnitřní únava, ze které si nelze odpočinout ani se z ní vyspat. Sama ustoupí do jednoho až do tří dnů v závislosti na velikosti dávky a intenzitě terapeutického sezení.

Jak mi teď MDMA vlastně pomohlo

Kromě MDMA terapie chodím i každý týden na normální terapii a celkově k tomu mám myslím velmi zodpovědný přístup.

Jedna MDMA terapie je jako by se zkondenzovalo 30 terapeutických hodinových sezení do 5 hodin. Jsem člověk , který do dospělého života vstoupil z velice náročného dětství, s komplexním PTSD, disasociačními poruchami, panickými atakami, návaly emocí, hystrionismem, hraničním chováním a mnoha dalších legrací na příjemné letní večery…

Díky MDMA terapii v kombinaci s normální terapií mám pocit, že začínám konečně žít svůj život tak, jak je mi dán. I když mám před sebou ještě spoustu práce, už na tom zdaleka nejsem tak hrozně. Už nejsem ten smutný, traumatizovaný rosol, roztřesený při lehkém závanu větru, při jakémkoliv lehkém či letmém pohybu nebo i při přísnějším pohledu. Zároveň nejsem ten agresivní pošuk, který se chová k lidem okolo sebe příšerně jen aby se mohl cítit v bezpečí.