Naše existence, naše bytí, naše vědomí, je jenom jedno. Z vědomí nemůžeme vystoupit, nemůžeme jej opustit, vědomí JE existence. Neumíme existovat vícekrát a mít více vědomí.
Pokud moje vědomí je jen jedno, mají ostatní lidé vědomí? Tato otázka je filozofická ale i hluboce psychologická.
Filozoficky není možné existenci dalšího vědomí dokázat, mimo naše bytí neexistuje nic, co jsme schopni pojmout kompletně. To se týká věcí ale i ostatních lidí. Naše vědomí je v tomto ohledu absolutně osamocené. Naše bytí na tomto světě je pouze naše bytí a nikdy nezjistíme, jestli naše bytí ve vesmíru je pouze naše bytí a nebo zdali jsou ve vesmíru ostatní bytí – a to se nevztahuje pouze na lidi. Takže například otázku, zdali má – nebo nemá – kámen nějakou formu vědomí, nelze odpovědět stejně jako nelze odpovědět, zdali jiní lidé mají – nebo nemají – vědomí.
Psychologicky se ale vše obrací naruby a odhaluje se, co je psychicky zdravé a co je neurotické.
Dogmatické přesvědčení, že vědomí je pouze jedno, ignoruje přirozenou lidskou empatii, vztahovost a a přirozené neverbální mezilidské komunikační kanály. Veliká absence empatie je vždy projevem neuroticismu, ta se projevuje určitým sklonem k přesvědčení, že mé bytí je jediné reálné a že ostatní věci a lidé jsou zde pouze pro plnění mých potřeb, cílů a účelů. Když Kant říká, že člověk je sám sobě cílem a že se máme k ostatním vztahovat stejně, pak tím má na mysli psychicky zdravé jedince s dostatečně vyvinutou empatií.
U neurotika s narušenou empatií jiné vztahování se k lidem, než jako k prostředkům k plnění svých cílů, není často ani možné. Vztahové trauma je tak silné, že jakákoliv skutečná empatie je pro neurotika nebezpečná. Narcisní neurotik se naučil empatii předstírat. Jiný typ neurotika může mít empatii celkem dobře vyvinutou ale jeho osobnost je od ní kompletně odpojená, jakýkoliv projev empatie není vztahový ale účelový, což jiný neurotik nepozná, empaticky zdravý člověk ale ano.
Dogmatické přesvědčení o tom, že každý člověk má vědomí, je projevem neurotika, který je sice empatický a vztahový ale „až moc“, je nezdravě závislý na vztazích a na ostatních lidech. Trauma takového neurotika souvisí v neschopnosti vrátit se k sobě, být sám se sebou a nalézat sám sebe ve své vlastní samotě. Neurotik tohoto typu neví, kým je, jelikož je neustále utopený ve vztahování se k ostatním bez hranice své vlastní identity.