Zdroje jsou omezené, ekonomická nerovnost je nevyhnutelná. Dochází k prohlubování propasti mezi bohatými a chudými. Bohatí jsou ještě bohatší, chudí jsou ještě chudší.
Plánovaná ekonomika selhává kvůli hrstce jedinců kteří shromažďují bohatství pro sebe. Tržní ekonomika selhává ze stejného důvodu. Sociální a státotvorné vědy už dávno ví, jak nastavit věci tak, aby přinesly největší užitek všem. Jenže nic takového se neděje ve velkém, nebo aspoň významném rozsahu.
A nikdy se to nestane, dokud věda a společnost neuznají psychologii bytí.
- Stát musí zajistit prostor proti chudobě, do kterého lze přistát. Osobní rozvoj není možný, pokud je tématem člověka jeho vlastní přežití.
- Průměrný člověk dnešní doby je neurotický. Směrování celé civilizace musí mířit k eliminaci této průměrnosti nebo ji významně posunout k osobnímu rozvoji. Dokud bude průměrný člověk světa neurotický, pak bude slepě jednat pouze v zájmu svých neuspokojitelných tužeb. Nedostatek zdrojů bude vždy vést k mezinárodnímu konfliktu. Šílenci budou volit šílence, bez ohledu na zřízení státního aparátu.
- Tvrdá, svým způsobem i krutá a nekompromisní filozofie reality a fenomenologie musí být součást základního vzdělání všude na světě. Pouze takové studium má potenciál vyvolat pohyb k sobě na kterém se dá dále stavět.
- Pouze na tvrdé filozofii reality lze stavět smysluplný humanismus. Humanismus který je sám sobě začátkem, který definuje sám sebe bez východiska tvrdé filozofie, je jen tupé moralizování o dobrém a špatném které láká jen neurotiky a naivní.