Neurotické chování se často zaměňuje za hloupost, jednoduchost, nedostatek inteligence.
Je to obrovský omyl inteligentních lidí, svým způsobem hloupost, označit chování kohokoliv za hloupé či neinteligentní. Hloupé chování je téměř vždy projevem neuroticismu. Jakékoliv označování či odsuzování inteligence či chování neurotického jedince vždy povede pouze k utvrzení se ve svém neurotickém pohledu na svět. Hloupé chování je vždy nutné zrcadlit. Velmi hloupé chování je někdy nutné zrcadlit se vší urputností.
Hloupost a jednoduchost – tedy projev neuroticismu – musí být vždy chladně reflektován a pojmenován jako neurotické chování. Správné zrcadlení vytváří konstruktivní vnitřní stres které vede k převzetí odpovědnosti.
Jednoduchost sama o sobě není projevem neuroticismu, spíš naopak. Skutečná lidská svoboda je svoboda od sebe samotného, od svého ega a neurotických vrstev, které neustále vytváří nové a nové neurotické impulsy. Svobodný, neneurotický člověk je z podstaty věci jednoduchý protože se nezabývá ničím, co není skutečné, ať už ve vnějším světě, nebo ve vnitřním světě. Lidský, empatický a vztahový člověk se nepotřebuje zabývat hloupostmi neurotiků. Jednoduchý člověk je šťastný a jeho radost se přirozeně šíří.
Jednoduchý a hloupý člověk je ve skutečnosti protimluv. Hloupost, tedy neuroticismy, člověka naopak komplikují. Projev neuroticismu se však u někoho může zdát jako vysoká inteligence, někdy jako hloupost, obojí je ale neurotické chování.
Navenek inteligentní člověk je neurotický. Jeho vnitřní strach a stres jej neustále nutí klást si otázky o světě ale i o sobě. Je znalý ale ne klidný a šťastný.
Navenek hloupý člověk je neurotický. Jeho vnitřní strach a stres jej neustále nutí opakovat a utvrzovat odpovědi o světě ale i o sobě. Je neznalý, neklidný a není šťastný.
Oba póly jsou projevem neuroticismu. Svět je plný neurotických lidí a bez zaměření se na správnou diagnózu budeme neustále všichni žít jako šílenci ve světě šílenců.